Můžeme se tady rozepsat o vnějších charakteristikách či hrubých povahových rysech, dá se to jednoduše zkopírovat z jiných stránek, z jiných chovatelských stanic, ale považujeme to za zbytečné.
Předpokládáme, že kdo se přihlásil na naše stránky, tak ví, jak má francouzský buldoček vypadat. Malý, zavalitý, rozpláclý čumák, zmačkaný obličej, netopýří uši…
Spíše se budeme chtít rozepsat o tom, jaký to je pes a jaké s ním máme osobní zkušenosti.
Jsme z našich buldočků naprosto nadšení, skvělá povaha… Všemu se dokonale přizpůsobí – když si chceme hrát, tak jsou vždy připraveni do akce. Když si lehneme, lehnou si k nohám nebo do pelíšku a není o nich slyšet.
Buldoček zavolání nebere jako povel, který musí poslechnout, ale jako výzvu, kterou může, ale nemusí vyslyšet. Ale to neznamená, že buldoček neposlouchá. Nikdy neuteče (max na 50m od páníčka a když ho nevidí, tak hned za ním běží), ale na zavolání k jídlu reaguje okamžitě. Není to žádný velký hlídač, na dveře se musí dlouze zabouchat, aby si štěknul, to spíš při hře z radosti si trochu poštěká. Budočkovi je dobře v přítomnosti svého páníčka (ideálně celé rodiny), jelikož pokud dorazí jen jeden člen, tak moc dobře ví, že to není všechno, a čeká na ostatní. Pro lidi, kteří by chtěli trávit víkendy bez svého čtyřnohého kamaráda, je tento pes nevhodný. Hlídání u babiček ale zvládá, stejně jako malé dítě, zcela bez problémů 
.
Buldoček jako i jiné rasy jsou vcelku dost přešlechtění, což v důsledku znamená, že jsou náchylní k určitým zdravotním problémům. Často trpí na klouby, různými alergiemi, slepotou a hluchotou (k posledním dvěma jsou náchylní bílí buldočci). Chov takového pejska se samozřejmě značně prodraží. Proto jsme rádi, že tyto starosti nemáme... A není nám známo, že by se nějaké problémy vyskytly v generační linii našich psů a snad tomu tak zůstane i u našich štěnátek...
Dalším typickým rysem buldočka je, že prdí, chrápe a občas chrochtá .
